Cestománie, 17. díl: Julian, Anza-Borrego Desert State Park, Salton Sea, Palm Springs

Večer před odjezdem ze San Diega jsme se v návalu inspirace rozhodli změnit trasu následujícího dne. Do Palm Springs jsme se místo po stereotypních a přeplněných dálnicích vydali po silnicích druhé třídy vedoucích přes pouště a řídce osídlenou krajinu. První zastávkou byla vesnička s názvem Julian. Původně zlatokopecké centrum je dnes proslavené výrobou jablečných koláčů.

Samozřejmě jsme neodolali a jeden (vlastně dva) si dali.

Koláče paní Smothersové byly skutečně delikátní.

Radnice v Julianu (1 502 obyvatel).

Dále cesta vedla přes rozsáhlý státní park Anza-Borrego, charakteristický nehostinnou pouštní krajinou. Turistické centrum se nachází v městečku Borrego Springs.

Cesta na vyhlídku s názvem Font's Point vedla
po nezpevněné, čtyři míle dlouhé cestě.

S naším autem to bylo docela o nervy...

...ale zvládli jsme to. Adrenalinová zajížďka stála za to.

Poslední zastávku před Palm Springs obstaralo jezero Salton Sea, největší vodní plocha v Kalifornii. Nevybaveni informacemi o jeho aktuálním stavu, očekávali jsme oblíbené turistické letovisko. Místo toho se nám dostalo vybydlené postapokalyptické scenérie (trochu nám to připomnělo Slušovice). Salton Sea vzniklo na počátku minulého století náhodným rozvodněním řeky Colorado. Již několik desítek let jej ale trápí zvyšující se koncentrace soli, která pomalu vybíjí veškerý život v něm i v jeho okolí. Ekologové se pokoušejí o jeho rekultivaci - zatím však marně.

Už při vjezdu na Salton Sea Beach se něco nezdálo v pořádku.

Nicméně jsme si v klidu dali chutnou svačinku.

Až potom jsme se začali pořádně rozhlížet kolem.
Na fotce se nachází místní obchod
(ač to tak nevypadá, stále funkční).

Umývadlo v budce u pláže už ale definitivně dosloužilo.

Skoro to až vypadalo, že lidi odtud utíkali
ve spěchu a zanechávali za sebou všechno,
co nezbytně nepotřebovali.

V Salton Sea bylo mrtvo.

Z pláže se stalo pohřebiště tisíců děsivě vypadajících ryb.

I squatteři už odtud odešli. My jsme je vzápětí následovali.

Do Palm Springs jsme dorazili v polovině odpoledne. Rychle jsme se ubytovali a vydali se na pěší procházku. Jenže už ve čtyři hodiny slunce zapadlo za kopec, a tak jsme toho příliš neviděli. Přesto na nás město působilo dosti vyčpěle - dostát pověsti slavného letoviska a útočiště celebrit se mu rozhodně nepodařilo.

V Palm Springs kopírují hollywoodský Chodník slávy:
hvězdy představují význačné - současné i minulé - obyvatele města.

Podobně lacině na nás působila celá
hlavní ulice Palm Canyon Drive.