Cestománie, 20. díl: San Francisco podruhé

Přátelé, kamarádi,

srdečně vás zdravíme z Greyhoundu. Máme před sebou devítihodinovou cestu do Santa Barbary (mimochodem právě projíždíme kolem mormonské katedrály v Oaklandu), tak jsme se rozhodli, že se s vámi opět podělíme o své zážitky z druhého, pětidenního pobytu v San Franciscu. Navštívili jsme místa nová i nám již důvěrně známá. Zde je výběr těch nejzajímavějších z nich.

Výhled z Alamo Square: "Seven (respektive na fotce six) sisters" - pohlednicové viktoriánské domky v pozadí s downtownem. Povinná zastávka každého turisty v SF. Btw. tady jsem si pohladila prvního amerického pejska a na pár chvil tak zahnala stesk po Gerošovi a Andošovi.

Výhled z Russian Hillu: Bay Bridge a Transamerica Pyramid.

North Beach: slavné beatnické knihkupectví City Lights založené Lawrencem Ferlinghettim v roce 1953. Minule jsme jeho návštěvu zcela nepochopitelně vynechali, takže tentokrát jsme si to vynahradili koupí knížečky o svícení v hollywoodském filmu od němé éry až po film noir.

North Beach: Café Trieste, místo pravidelných schůzek beatniků. V podstatě pajzl, kde vaří vcelku hnusné kafe, ale má svoje kouzlo, což dokazuje fakt, že je zde stále plno. Na zdi mimo jiné najdete i fotky z narozeninové oslavy Burta Lancastera (která se mimochodem odehrávala úplně jinde :)).

Castro Street: ani tentokrát jsme nevynechali návštěvu jednoho z řady zdejších gay barů. A ani tentokrát jsme neodešli zklamáni, hamburger byl výtečný. Viz můj lačný pohled krvavě rudých očí.

Pacific Heights: Haas-Lilienthal House - rozlehlý viktoriánský dům z druhé poloviny 19. století.

Pacific Heights: Spreckels Mansion, zbudovaný v roce 1913, je bydlištěm spisovatelky Danielle Steele. V pozadí Alcatraz.

Presidio: Návštěva muzea Walta Disneyho nám minule taky nevyšla, o to víc jsme z něj byli nadšeni. V deseti místnostech chronologicky mapuje život a kariéru Walta Disneyho. Focení bohužel zakázáno, takže naše nadšení z některých interaktivních exponátů (doprovodná hra na hudební nástroje k Steamboat Willymu) zůstalo nezaznamenáno.

Fisherman's Wharf: a opět lachtani na Pier 39, tentokrát ve výrazně větším zastoupení. Fotka níže zachycuje downtown ponořený do mlhy.

Fisherman's Wharf: náš oblíbený pan bezdomovec. Možná si pamatujete, že jsem z něj minule málem dostala infarkt, když na mě zpoza falešného keře vybafl. Tentokrát jsem na něj bafla já.

Fisherman's Wharf: Bay Bridge a loď.

Fisherman's Wharf: downtown poté, co se mlha částečně rozplynula.

Ferry Building.

Mission Street: budova San Francisco Chronicle.

A na závěr varhaník v Castro Theatre, který nás svou hrou bavil během přestávek po všech pět večerů na Noir City. Naše denní zpravodajství najdete na noirovém blogu.

San Francisco, na viděnou zase za měsíc!

Cestománie, 19. díl: M&J po stopách HH v LA

Po delší době se ozýváme s tradiční rubrikou, ve které si tentokrát posvítíme na to, kde přesně vlastně Hugo Haas v Los Angeles působil. Virtuálně tak s námi můžete navštívit hned čtyři lokace, které jsou s jeho jménem spojené.

1.) 846 N. Cahuenga, Hollywood
Na přelomu 40. a 50. let studio neslo název Motion Picture Center. Haas tady natáčel od roku 1950 do r. 1953, kdy si studio pronajala společnost Desilu. Od roku 2010 zde sídlí Red Studios.

2.) 1416 N. La Brea Ave, Hollywood
Studio nechal postavit Charlie Chaplin v roce 1917 - sám zde působil až do roku 1952 (Světla ramp), kdy studio opustil a prodal. V roce 1953 tady Haas zrealizoval "chaplinovský" film Edge of Hell. V prosinci bylo studio pronajato chicagské společnosti a zároveň dostalo nový název Kling Studios. Haas tady natáčel až do roku 1956. Dnes zde působí společnost Jima Hensona.

Prostory byly koncipovány ve stylu viktoriánské vesničky.

Chaplina stále připomíná mj. plaketa, nástěnná malba
a podpis na betonových schodech.

3.) 1348 N. Spaulding Ave, Hollywood
Na této adrese Haas bydlel patrně už od svého příchodu do Hollywoodu v roce 1943 až do počátku 50. let.

4.) 1542 N. Orange Grove, Hollywood
Poté se přestěhoval jen o pár bloků dál na Orange Grove Ave. Ačkoliv oba domy stojí jen kousek od rušného Sunset Blvd., je v jejich okolí klid a asi se tam žilo docela příjemně.

Bonus: další zajímavá místa v Los Angeles, na která jsme při našem výletě narazili.

Typický obrázek losangeleského downtownu.

Bradbury Building...

...a její úchvatný interiér.

Nejkratší železnice na světě: Angels Flight (96 m)
vedoucí na Bunker Hill.

A ještě jeden pohled na mrakodrapy.

Ikonická vstupní brána do Paramount Studios.

Crossroads of the World - údajně první hollywoodské
nákupní centrum postavené v roce 1936.

Lampy před Los Angeles County Museum of Art
(neboli LACMA).

A nakonec večeře v mexickém fast foodu v Beverly Hills. Fajitas... Aby se rodiče nestrachovali, že nejíme.

Co se do obrazové reportáže nevešlo: grandiózní projekce němého snímku Wings v Samuel Goldwyn Theatre. Historicky první vítěz Oscara pro nejlepší film v nádherném kině v precizní restaurované verzi, uvedený synem režiséra Williamem Wellmanem Jr. a zhlédnutý z druhé řady... Nepopsatelný zážitek.

Výstava ke 100. výročí založení Paramount Pictures (tehdy ještě pod jiným názvem, ale to by bylo na delší povídání). Focení bylo zakázáno, tak jsme se všechny ty fotky, plakáty a archivní materiály snažili vstřebávat všemi zbylými způsoby.

Procházka mezi bezdomovci na 7th Street. Taky slovy nepopsatelný zážitek - ale jiného druhu.

Morgan, Bob a vycházka do hor

Co zní jako název amerického nezávislého filmu, je ve skutečnosti popis našich posledních dvou dní. Sobota byla ve znamení výletu do Montecita, jakési místní milionářské čtvrti, kde v minulosti bydlely nebo stále bydlí některé z amerických celebrit. Od bývalé vily herce Roberta Mitchuma jsme se přes luxusní San Ysidro Ranch herce Roberta Colmana dostali až do kopců Los Padres National Forest, na které většinu času jen hledíme z oken našeho skromného příbytku.

680 San Ysidro Rd.: z této schránky
nebo z její předchůdkyně
si poštu vybíral sám Robert Mitchum.

Nebýt toho blbého batohu, krásně splývám s prostředím.

V neděli jsme po několika neúspěšných pokusech zdárně našli stream udílení Zlatých glóbů. Následovaly tři hodiny hlasitého povzbuzování našich favoritů (ale i nadávání - Glóbus pro Michelle Williams? C'mon!), popíjení vína z 1,5litrové flašky (jejíž obsah byl pochopitelně dále distribuován do skleniček) a pojídání krekrů.

Jedním z oceněných byl i Morgan Freeman,
který obdržel Cenu Cecila B. DeMilla. Pár dnů před předáváním
Glóbů nám shodou okolností pošťák donesl Morgieho autogram.

Co že to v té Americe dělám?

Často jsem obsypávána dotazy, co že to v té Americe dělám a jestli prý se zde nenudím. Abych (především svým rodinným příslušníkům) dokázala, že se tu neválím s mojitem pod palmou, rozhodla jsem se demonstrovat svou pracovitost na následujících odkazech k mým nedávno publikovaným textům. Příjemné počtení přeju (a ne, že to jen proklikáte!).

- recenze filmu West Side Story, který jsme s Milošem měli tu čest vidět v USA na velkém plátně, a který teď díky AČFK jde i k vám, takže hurá do kin, mamky
- recenze dvou íránských filmů uvedených na aktuálně probíhajícím Festivalu íránských filmů v Praze, Café Transit a Rozchod Nadera a Simin, a rozhovor s herečkou z posledně jmenovaného
- nějaké to povídání o Marlene Dietrich, od jejíhož narození 27. prosince uplynulo 110 let
- další mé aktivity na Filmserveru a povětšinou neviditelná zákulisní práce na 25fps
- no a samozřejmě v neposlední řadě musím zmínit soustavnou péči o nejlepší české stránky o filmu noir, kterými je náš druhý blog, jež zaujal i organizátory nejznámějšího noirového festivalu v San Franciscu, že se nám na něj rozhodli s radostí udělit novinářské akreditace - za týden a něco frčíme.

V takové pozici mě Miloš nachází nejčastěji

V dohledné době chystám:
- text o skotské režisérce Lynne Ramsay
- sborníkový text o Dassinově filmu Rvačka mezi muži
- a konečně nějaké to cestopisné povídání o krásách Kalifornie

Toš tak!

John Galsworthy o Santa Barbaře

How beautiful! when the wood smoke goes up straight and the pepper trees stand unstirring, and behind the screen of tall Eucalyptus trees, the fallen sun glows, a long slow fire over the sea, and the lavender colour mist rises between. How beautiful the mountains, behind us, remote in the late light, a little unearthly! The loveliness of these evenings moves the heart; and of the mornings, shining, cool, fragrant. There is something in it all of that dream of Paradise...

citováno v RUSSELL, John Taylor. Strangers in Paradise. The Hollywood Émigrés 1933-1950. New York : Holt, Rinehart and Winston, 1983. s. 90.

Z kalifornských archivů a knihoven, část třetí

Ukázka evropské cenzury: zatímco v USA mohla mít Cleo Moore nohy odhalené, v Evropě, konkrétně v Beneluxu, jí přimalovali červenou sukni.

Mimochodem, One Girl's Confession je Haasův jediný americký film (z celkového počtu čtrnácti), který vyšel na DVD. V rámci kolekce Bad Girls of Film Noir, Vol. 2 jej před dvěma lety vydala společnost Sony Pictures (aby to bylo ještě komplikovanější, vyšel v edici Columbia Classics... ach ta komplikovaná doba konglomerátů).

Nebe nad SB

...foceno na mobil při cestě do obchodu...