Miloš si dal: Jambalaya (Blackened chicken and shrimp in spicy Jambalaya sauce with crawfish, Andouille sausage and Tasso ham on linguini fini, topped with scallions.)
Janička si dala: Blackened Norwegian Atlantic Salmon (Pan-sautéed salmon with grilled asparagus and creamy lemon-caper spaghettini.)
Dezert
Jančařík si dal: Chocolate Soufflé Cake (Warm Belgian chocolate soufflé cake with triple-thick hot fudge + Häagen-Dazs.)
A Mejlíček si dal: Apple Crisp (Slow-baked Granny Smith apples with a brown sugar and butter topping. Served warm + Häagen-Dazs and caramel sauce.)
Jak možná někteří ví, v USA bádám hlavně o filmech, které tady Hugínek režíroval v průběhu 50. let. V předcházející dekádě si ale vybudoval slušnou reputaci jako představitel vedlejších rolí ve filmech jiných režisérů. Šíři jeho talentu dokumentují následující dvě propagační fotografie.
V dramatu Zvon pro Adano (A Bell for Adano, 1945) režiséra Henryho Kinga si Haas zahrál velebného kněze Pensovecchia.
Naproti tomu v dobrodružném snímku Doly krále Šalamouna (King Solomon's Mines, 1950) ztvárnil - nutno dodat, že se stejnou vervou a přesvědčivostí - holandského vůdce osady kanibalů. Byl to borec.
Amerika je země splněných snů. V pětadvaceti/sedmadvaceti letech jsme na vlastní oči konečně spatřili toho, co na Vánoce nosí dárky! A abyste věděli, není to žádné mimino v plenkách, ale uctivý děda s pěstěným bílým plnovousem.
Hned po této holčičce přišla na řadu Janička.
Santa do Santa Barbary přivezl sníh.
Neodolali jsme a taky jsme si na něj
sáhli - alespoň jednou pro tento rok.
Náš favorit v soutěži o nejlépe nasvícenou loď v přístavu.
Pěkné svátky a šťastný nový z SB přejeme.
Jo a tradiční zvířátko na konec.
Takový toužebný pohled věnuje krabům v akvárku
restaurace i Miloš pokaždé, když tudy jdeme.
Součástí Fulbrightova programu jsou i tzv. obohacující semináře, kdy jsou stipendisté vysíláni do nejrůznějších koutů USA, aby se dozvěděli něco nového o americké kultuře, společnosti, politickém systému apod., setkali se se svými kolegy a americkými občany a aktivně se zapojili do řady interaktivních workshopů. Kouzlo spočívá v tom, že můžete skončit kdekoliv od Los Angeles po New York. Já jsem se jméno "svého" města dozvěděl před pár dny a vaším úkolem bude jej na základě postupně předkládaných indicií uhodnout. Každý den přibude jedna nápověda, autor nejrychlejší správné odpovědi vyhrává suvenýr z daného města.
1. nápověda (pátek 9. prosince): Jedná se o město s počtem obyvatel mezi 100 000 a 1 000 000.
2. nápověda (sobota 10. prosince): Město leží ve státě, který nemá přístup k oceánu.
3. nápověda (neděle 11. prosince): Město, o které nám jde, není ve svém státě ani hlavní, ani nejlidnatější.
4. nápověda (pondělí 12. prosince): Sídlí v něm jeden z týmů NHL.
Na úterní rozčarování z Palm Spring jsme následujícího dne rychle zapomněli při návštěvě vyhlášeného Národního parku Joshua Tree. Po cestě tam jsme se však nejprve stavili v půvabném a velice fotogenickém městečku Pioneertown, které bylo v roce 1946 vystavěno jako kulisa k několika filmovým a televizním westernům.
Už v Pioneertownu jsme spatřili
první Joshua tree (yucca brevifolia)
Městečkem Yucca Valley ležícím na sever od NP Joshua Tree většina turistů jen projíždí, my jsme se tu zastavili omrknout betonové sochy Ježíše Krista, apoštolů a dalších biblických postav, které zde byly vytesány v 50. letech. Zjistili jsme, že po té době už vskutku nejsou moc pohledné.
V Yucca Valley nepotřebují šerifa,
všechno má pod kontrolou betonový Ježíš.
Joshua Tree NP letos slavil 75 let od založení. Název netypickým stromům dali Mormoni, kteří v jejich větvích spatřovali zvednuté paže Jozueho. Dožívají se až stovek let, ale jelikož rostou pomalu, dorůstají maximálně do výšky devíti metrů. Vyskytují se primárně v Mohavské poušti. V druhé části parku tvořené teplejší, nížeji položenou a nehostinnější Coloradskou pouští je proto nenaleznete.
Kromě stromů můžete v parku obdivovat stovky skalních formací
nejrůznějších tvarů. Některé z nich přitahují i horolezce.
Přehrada Barker Dam je momentálně vyschlá,
ale třeba do konce roku ještě zaprší.
Vzhledem k chladnějšímu počasí a předvánoční
době byl park poměrně vylidněný, což bylo
pro nás jedině dobře. Mohli jsme si v klidu
užívat ticha a nerušeně pózovat s květinkami.
Z Keys View jsme dohlédli na Salton Sea
či až do sto mil vzdáleného Mexika.
Pokud znáte Janču, pochopíte, proč trvala na tom, že zde musíme dát toto video roztomilých chipmunků.
Skull rock neboli Lebka
U Oasis of Mara v Twentynine Palms jsme
svoji cestu Joshua Tree NP zakončili.
Hladoví po náročném dni jsme se vydali do Cheesecake Factory, kde jsme si dopřáli jeden z dalších gurmánských zážitků. Teď už jen dieta.
Jediná CHF v oblasti se nachází v Rancho Mirage,
které je od Palm Springs vzdálené 12 mil.
Exemplář na fotografii představuje cheesecake
s makadamiovými oříšky a karamelem.
Na čtvrteční zpáteční cestě do LA - než jsme se zase na pár hodin pohroužili do studia v Margaret Herrick Library - jsme si udělali dvě zastávky. Do města Riverside jsme jeli obdivovat tamější Mission Inn Hotel, který se rozkládá přes celý jeden blok.
Radnice v Riverside
A kostel tamtéž.
Nakonec jsme si na okraji LA odškrtli naši desátou misii. San Gabriel Mission (zal. v roce 1771 jako 4. v pořadí) jsme však protentokrát omrkli jen zvenčí.
Doma nás k velké radosti čekal další mikulášovský balík, několik vánočních přání a podepsané fotky od Lizabeth Scott. Díky všem!
Večer před odjezdem ze San Diega jsme se v návalu inspirace rozhodli změnit trasu následujícího dne. Do Palm Springs jsme se místo po stereotypních a přeplněných dálnicích vydali po silnicích druhé třídy vedoucích přes pouště a řídce osídlenou krajinu. První zastávkou byla vesnička s názvem Julian. Původně zlatokopecké centrum je dnes proslavené výrobou jablečných koláčů.
Samozřejmě jsme neodolali a jeden (vlastně dva) si dali.
Koláče paní Smothersové byly skutečně delikátní.
Radnice v Julianu (1 502 obyvatel).
Dále cesta vedla přes rozsáhlý státní park Anza-Borrego, charakteristický nehostinnou pouštní krajinou. Turistické centrum se nachází v městečku Borrego Springs.
Cesta na vyhlídku s názvem Font's Point vedla
po nezpevněné, čtyři míle dlouhé cestě.
S naším autem to bylo docela o nervy...
...ale zvládli jsme to. Adrenalinová zajížďka stála za to.
Poslední zastávku před Palm Springs obstaralo jezero Salton Sea, největší vodní plocha v Kalifornii. Nevybaveni informacemi o jeho aktuálním stavu, očekávali jsme oblíbené turistické letovisko. Místo toho se nám dostalo vybydlené postapokalyptické scenérie (trochu nám to připomnělo Slušovice). Salton Sea vzniklo na počátku minulého století náhodným rozvodněním řeky Colorado. Již několik desítek let jej ale trápí zvyšující se koncentrace soli, která pomalu vybíjí veškerý život v něm i v jeho okolí. Ekologové se pokoušejí o jeho rekultivaci - zatím však marně.
Už při vjezdu na Salton Sea Beach se něco nezdálo v pořádku.
Nicméně jsme si v klidu dali chutnou svačinku.
Až potom jsme se začali pořádně rozhlížet kolem.
Na fotce se nachází místní obchod
(ač to tak nevypadá, stále funkční).
Umývadlo v budce u pláže už ale definitivně dosloužilo.
Skoro to až vypadalo, že lidi odtud utíkali
ve spěchu a zanechávali za sebou všechno,
co nezbytně nepotřebovali.
V Salton Sea bylo mrtvo.
Z pláže se stalo pohřebiště tisíců děsivě vypadajících ryb.
I squatteři už odtud odešli. My jsme je vzápětí následovali.
Do Palm Springs jsme dorazili v polovině odpoledne. Rychle jsme se ubytovali a vydali se na pěší procházku. Jenže už ve čtyři hodiny slunce zapadlo za kopec, a tak jsme toho příliš neviděli. Přesto na nás město působilo dosti vyčpěle - dostát pověsti slavného letoviska a útočiště celebrit se mu rozhodně nepodařilo.
V Palm Springs kopírují hollywoodský Chodník slávy:
hvězdy představují význačné - současné i minulé - obyvatele města.
Podobně lacině na nás působila celá
hlavní ulice Palm Canyon Drive.
