Cestománie, 30. díl: Madison, Wisconsin

and the adventure continues...

Pátek, 29. června, cca 8.00: Letiště LAX v Los Angeles. Po dvouhodinové jízdě autem ze Santa Barbary se chystáme odbavit kufry, projít bezpečnostní kontrolou a nasednout do Boeingu 757 společnosti United, který nás dopraví do 1750 mil vzdáleného Chicaga.

O devět (respektive jedenáct - nezapomínejme na časový posun) hodin později: několik mil za chicagským letištěm O'Hare se vracíme z občerstvení ve Wendy's do půjčeného Fordu Focusu a vyjíždíme směrem Madison, Wisconsin. Do našeho cíle - motelu Days Inn - dorážíme před desátou hodinou večerní místního času.

Sobota, 30. června: Prohlídka Madisonu

Dvousettisícovému hlavnímu městu státu Wisconsin se někdy přezdívá Město čtyř jezer: jeho centrum se nachází přímo mezi jezery Monona a Mendota; další dvě jezera, Waubesa a Kaugensa, se pak nacházejí směrem na jih. My jsme do Madisonu dorazili zrovna ve chvíli, kdy v parku kolem Kapitolu probíhal tradiční sobotní farmářský trh, na němž pořídíte zeleninu, ovoce, sušené maso a pochopitelně mléčné výrobky v čele se sýrem, kterým je Wisconsin vyhlášený.

na trhu své produkty prodává i pán se včelím
úlem na hlavě

V jedenáct hodin jsme se vydali na komentovanou prohlídku Kapitolu, sídla wisconsinského guvernéra, nejvyššího soudu, senátu i zastupitelstva (Assembly). Zde je několik rychlých faktů:
- jedná se o nejvyšší budovu v Madisonu; se svými 87 metry je pouze o metr nižší než Kapitol ve Washingtonu
- současná budova Kapitolu (pátá na tomto místě) byla dokončena v roce 1917
- na její výstavbu bylo použito 43 různých druhů kamene ze šesti zemí světa
- na vrcholu kupole se nachází pětimetrová socha Wisconsin, patronky státu

Kapitol má nezvyklý půdorys ve tvaru kříže

Kapitol se nachází v samém srdci města
a ulice se k němu sbíhají doslova ze všech stran

některé kusy mramoru byly do Madisonu
dopraveny s pozůstatky fosílií

zde zasedá Nejvyšší wisconsinský soud

Z Kapitolu se naskýtá pěkný rozhled do přilehlých ulic a - pochopitelně - na okolní jezera.

Nejvíce to v Madisonu žije na State Street, která spojuje univerzitní kampus s Kapitolem. Zde vidíte výhled ze střechy Muzea současného umění. Nepřehlédnutelné je zejména kino Orpheum založené v roce 1926. Filmy se zde promítaly až do letoška, aktuálně v něm probíhají zejména hudební akce.

Tradiční gurmánské okénko otevíráme fotografií Dobré čajovny (na co všechno v USA nenarazíte):

Oběd jsme si dali v Evropou zavánějící hospůdce na State Street. Objednali jsme si smažené kousky sýra a bratwursty (ve Wisconsinu žijí tisíce potomků německých imigrantů). Jedla s námi i Jitka.

Na University of Wisconsin se dostaneme ještě v pondělí a úterý, takže zatím jen malá ochutnávka v podobě tzv. Red Gym. Bývalá tělocvična a zbrojnice je od roku 1993 národní historickou památkou.

Prohlídku jsme zakončili u Monoma Terrace, kongresového centra na břehu jezera Monoma, které bylo postaveno podle původního návrhu slavného architekta Franka Lloyda Wrighta. Šestipatrová budova za 60 milionu dolarů byla slavnostně otevřena v roce 1997.

A pro ty, co dočetli až sem, malá soutěž:

1) Z LA do Chicaga jsme cestovali 3 hodiny, 41 minut. Jakou průměrnou rychlostí jsme letěli?
2) Které město je ve Wisconsinu nejlidnatější? A kolik má obyvatel?
3) Jaké zvíře je maskotem University of Wisconsin?
4) Jaké byly 30. června nejvyšší denní teploty v Madisonu?
5) Jak se jmenuje údajné "hlavní české město" ve Wisconsinu?

Odpovědi posílejte na mail Milan.Hain@seznam.cz (a vůbec nezoufejte, pokud nebudete mít všechny). Vítěz bude se všemi poctami vyhlášen na těchto stránkách zhruba za týden. 

Cestománie, 29. díl: USC, Exposition Park, Orpheum Theatre

Poslední cesta do Los Angeles, dva dny před naším finálním odjezdem z Kalifornie, nás zavedla na University of Southern California (USC), nejstarší a největší soukromou univerzitu na západě USA. Založena byla v roce 1880 a navštěvují ji téměř tři desítky tisíc studentů.

Po půl dni stráveném v místní Doheny Memorial Library, kde jsme se soustředěně věnovali haasovskému výzkumu, jsme si prošli krásný kampus USC a přilehlý Exposition Park.

krásná budova Doheny Memorial Library z roku 1932

kde domov můj..?

zvonice Mudd Memorial Hall se objevila
ve filmu Zvoník od Matky boží (1939)

maskot místního fotbalového týmu

socha Douglase Fairbankse
(jednoho ze zakladatelů školy)
 na nádvoří USC School of Cinematic Arts 

USC School of Cinematic Arts byla založena v roce 1929 jako společný podnik USC a Akademie filmového umění a věd. Studovali zde například režiséři Sam Peckinpah, George Lucas, Jason Reitman, Brian Singer, Robert Zemeckis, Judd Apatow, Gregg Araki, Ron Howard, Doug Liman, Richard Kelly, James Ivory, kameraman Conrad Hall nebo hudební skladatel Jerry Goldsmith.

Od roku 1973 absolventi školy dostali 78 Oscarů a 119 cen Emmy. Na všech 17 nejvýdělečnějších filmech všech dob pracoval v klíčové pozici alespoň jeden její absolvent.

jedno křídlo budovy nese jméno Stevena Spielberga,
druhé George Lucase. Oba jsou dlouholetými donátory školy.

Exposition Park byl založen v 80. letech 19. století, původně jako tržiště a místo dostihů a karnevalů. Později zde byla zakládána muzea - v současnosti se tu nachází čtyři:

Natural History Museum of Los Angeles County,
3. největší přírodovědné a kulturní muzeum v USA

California Science Center,
jedno z největších muzeí vědy a průmyslu na světě

California Afro-American Museum

Aerospace Museum

V Exposition Parku se rovněž nachází Los Angeles Memorial Coliseum, které v letech 1932 a 1984 hostilo letní olympijské hry. John F. Kennedy zde v roce 1960 na celonárodním sjezdu demokratů pronesl děkovnou řeč a Jan Pavel II. zde v roce 1987 sloužil mši. Každoročně se zde mj. koná fotbalový zápas místních fotbalových týmů UCLA a USC.

fontána v Rose Garden, kde se nachází 19 000 keříků růží,
slouží v horkých dnech jako "veřejné koupaliště"

Den jsme zakončili v downtownu, v tamním filmovém paláci Orpheum Theatre, kde se promítala němá klasika s Douglasem Fairbanksem Robin Hood (1922) s živým doprovodem Roberta Israela.

Orpheum Theatre bylo založeno v roce 1926,
v roce 2003 prošlo nákladnou rekonstrukcí
(4 miliony USD)

dvoupatrový palác má kapacitu 2190 míst

dnes se zde konají koncerty, divadelní představení,
natáčí se zde American Idol a mj. projekce série
"Last Remaining Seat", kterou jsme navštívili my

v Orpheum Theatre se natáčel oscarový The Artist
- filmové kostýmy byly vystaveny v lobby

Mighty Wulritzer jsou z roku 1928
a umí napodobit 14 000 různých zvuků

Během noční pěší cesty z autopůjčovny nás překvapili dva krásní mývalové, kteří společně s bandou skunků v noci ovládnou celý kampus UCSB. Isla Vista je prostě divočina!

Dnes jsme intenzivně balili a uklízeli, zítra nás čeká brzké vstávání a cesta na LAX. Info pro naše matky: odlétáme 10:45 kalifornského času a do Chicaga přiletíme 16:45 tamního (tedy 14:45 kalifornského času). Podle zpráv nás tam čeká pekelná výheň - dnešní teploty v Chicagu dosáhly 38 stupňů Celsia a v příštích dnech to nebude jiné. Obdobné teploty budou i v Madisonu.

Loučení s SB: Summer Solstice Parade

Poslední víkend strávený v Santa Barbaře jsme nemohli strávit lepším loučením než účastí na každoroční Summer Solstice Parade, při které místní obyvatelé slaví příchod léta. Obrovskému průvodu masek po State Street vždy přihlíží tisíce zvědavců (celkově se hovoří o účasti 100 000 lidí na celé akci!), letos jsme mezi nimi nechyběli ani my.

V sobotu krátce po poledni byla celá State Street zaplněna davy zvědavců, kteří vyhlíželi blížící se průvod. 

kostýmy některých účastníků
byly vskutku povedené

Více o atmosféře prozradí dvě krátká videa níže:

A na závěr jedna dokumentační z loučení se se Santa Barbarou v místní Brewing Company:

Toš dobré pivo (i pamlsky k němu) tam měli, ale už se těšíme na české ceny :)

Cestománie, 28. díl: Dodgers, Universal Studios

Poté, co jsme navštívili národní sporty č. 4 (hokej v Anaheimu) a 3 (basketbalový zápas LA Clippers), jsme se dostali i k č. 2 (baseball na Dodger Stadium). Č. 1 (americký fotbal) budeme muset dohnat až při další návštěvě USA. 

Dodger Stadium s kapacitou 56 000 míst se nachází severně od downtownu. Vystavěn zde byl přesně před padesáti lety pro tým, který se do LA v roce 1958 přestěhoval z newyorského Brooklynu. My jsme se sem vydali na nedělní odpolední zápas s Chicago White Sox, který skončil vítězně pro domácí tým 2:1.

Davy lidí se před stadionem kupily
již hodinu a půl před začátkem zápasu.

Nedělní zápas navštívilo celkem 53 504 lidí.

Baseball někomu snadno může přijít nudný - hra není příliš dynamická a je až zarážející, jak málo míčů se hráčům skutečně podaří odpálit (a kolik z nich do hřiště a ne za sebe do publika; odnést si míček ze zápasu opravdu není nesnadné) a jaké minimum z nich protihráč nechytí. První bod za dosažení 4. mety v našem případě padl až po hodině a půl hry!

I přesto, že díky horkému počasí jsme si na tribuně připadali jako ve výhni a odpovídajícím způsobem jsme si taky přismahli kůži, byla návštěva Dodger Stadium skutečně nezapomenutelným zážitkem. Sportovní zápasy jsou například jednou z řady společenských událostí, kde patriotismus Američanů pocítite maximálně - čestný nadhoz válečných veteránů, dojemné setkávání otce se synem (Den otců se tu drží o poznání víc než u nás), chytání se za srdce při poslechu hymny a "pojďme si zazpívat God Bless America mezi 6. a 7. výměnou" je něco, co by si cynický Čech ve své zemi jen těžko dokázal představit.

výhled na downtown z Dodger Stadium (vlevo radnice)

Po skončeném zápase, který se kvůli nerozhodnému stavu musel prodlužovat (naštěstí jen o jednu směnu), jsme se ještě jednou a naposled vydali do Universal Studios, kde byla na konci května otevřena nová atrakce, Transformers - The Ride 3D. Že jsme na ni nebyli zvědaví jen my, ukázala čekací doba 110 min., o které jsme byli informováni hned při vstupu. Nakonec jsme čekali "jen" hodinu. I při takovém čekání se ale nenudíte - fakticky nestojíte na místě, ale pořád se s celou řadou pohybujete a prostřednictvím televizních obrazovek jste postupně uváděni do děje (princip řady atrakcí tkví v tom, že se "posere" nějaká mise a vy jste součástí záchranného týmu).

3D jízda Transformers je vynikající - škoda, že když jsme tu měli kamarády z Česka, ještě nebyla v provozu. Skvěle kombinuje 3D filmovou akci s reálnými kulisami, mezi nimiž se ve voze pohybujete. Naprosto vás pohltí (a nezáleží na tom, jestli se vám filmoví Transformers líbili, nelíbili, nebo jste je vůbec neviděli). Na vlastní kůži pocítíte žár, který na vás jeden z deceptikonů vychrlí, ztrácíte se v reálné mlze a ječíte u toho jak o život. Prostě paráda. Best birthday party ever!

Hard Rock Café na rušné obchodní promenádě
Universal CityWalk

před vstupem do zábavního parku

Transformers - The Ride 3D zabírá celý jeden ateliér

Kromě Transformerů jsme si za tři hodiny v Universal Studios ještě stihli zopáknout simpsonovskou simulovanou jízdu na horské dráze, další jízdu Jurským parkem (ten pád po vodopádu je prostě geniální), zašli na Terminátora 3D a na závěr pokoupili poslední suvenýry.

taxík z filmu Paula Schradera Blue Collar (1978)

výhled na spodní část parku s atrakcemi (většinou krytými)