Poté, co jsme navštívili národní sporty č. 4 (hokej v Anaheimu) a 3 (basketbalový zápas LA Clippers), jsme se dostali i k č. 2 (baseball na Dodger Stadium). Č. 1 (americký fotbal) budeme muset dohnat až při další návštěvě USA.
Dodger Stadium s kapacitou 56 000 míst se nachází severně od downtownu. Vystavěn zde byl přesně před padesáti lety pro tým, který se do LA v roce 1958 přestěhoval z newyorského Brooklynu. My jsme se sem vydali na nedělní odpolední zápas s Chicago White Sox, který skončil vítězně pro domácí tým 2:1.
 |
Davy lidí se před stadionem kupily
již hodinu a půl před začátkem zápasu. |
 |
| Nedělní zápas navštívilo celkem 53 504 lidí. |
Baseball někomu snadno může přijít nudný - hra není příliš dynamická a je až zarážející, jak málo míčů se hráčům skutečně podaří odpálit (a kolik z nich do hřiště a ne za sebe do publika; odnést si míček ze zápasu opravdu není nesnadné) a jaké minimum z nich protihráč nechytí. První bod za dosažení 4. mety v našem případě padl až po hodině a půl hry!
I přesto, že díky horkému počasí jsme si na tribuně připadali jako ve výhni a odpovídajícím způsobem jsme si taky přismahli kůži, byla návštěva Dodger Stadium skutečně nezapomenutelným zážitkem. Sportovní zápasy jsou například jednou z řady společenských událostí, kde patriotismus Američanů pocítite maximálně - čestný nadhoz válečných veteránů, dojemné setkávání otce se synem (Den otců se tu drží o poznání víc než u nás), chytání se za srdce při poslechu hymny a "pojďme si zazpívat God Bless America mezi 6. a 7. výměnou" je něco, co by si cynický Čech ve své zemi jen těžko dokázal představit.
 |
| výhled na downtown z Dodger Stadium (vlevo radnice) |
Po skončeném zápase, který se kvůli nerozhodnému stavu musel prodlužovat (naštěstí jen o jednu směnu), jsme se ještě jednou a naposled vydali do Universal Studios, kde byla na konci května otevřena nová atrakce,
Transformers - The Ride 3D. Že jsme na ni nebyli zvědaví jen my, ukázala čekací doba 110 min., o které jsme byli informováni hned při vstupu. Nakonec jsme čekali "jen" hodinu. I při takovém čekání se ale nenudíte - fakticky nestojíte na místě, ale pořád se s celou řadou pohybujete a prostřednictvím televizních obrazovek jste postupně uváděni do děje (princip řady atrakcí tkví v tom, že se "posere" nějaká mise a vy jste součástí záchranného týmu).
3D jízda Transformers je vynikající - škoda, že když jsme tu měli kamarády z Česka, ještě nebyla v provozu. Skvěle kombinuje 3D filmovou akci s reálnými kulisami, mezi nimiž se ve voze pohybujete. Naprosto vás pohltí (a nezáleží na tom, jestli se vám filmoví
Transformers líbili, nelíbili, nebo jste je vůbec neviděli). Na vlastní kůži pocítíte žár, který na vás jeden z deceptikonů vychrlí, ztrácíte se v reálné mlze a ječíte u toho jak o život. Prostě paráda. Best birthday party ever!
 |
Hard Rock Café na rušné obchodní promenádě
Universal CityWalk |
 |
| před vstupem do zábavního parku |
 |
| Transformers - The Ride 3D zabírá celý jeden ateliér |
Kromě Transformerů jsme si za tři hodiny v Universal
Studios ještě stihli zopáknout simpsonovskou simulovanou jízdu na horské
dráze, další jízdu Jurským parkem (ten pád po vodopádu je prostě
geniální), zašli na
Terminátora 3D a na závěr pokoupili poslední suvenýry.
 |
| taxík z filmu Paula Schradera Blue Collar (1978) |
 |
| výhled na spodní část parku s atrakcemi (většinou krytými) |
