Cestománie, 3. díl: La Purisima, Solvang, Santa Inez, Lake Cachuma, Chumash's Painted Cave

Po čtrnácti dnech pobytu v USA a prvotním rozkoukání jsme se poprvé rozhodli vyjet si dál, než jsme schopni dojít pěšky či se přepravit MHD (respektive MTD). Na letišti v SB jsme si půjčili tohoto krasavce, kterého jsme familiérně nazývali Chevy, a po dálnici č. 101 vyrazili směrem na sever.

Na naše poměry velké auto, na ty americké malé.

První zastávkou byla La Purisima Concepción Mission v Lompoc Valley, založená roku 1787 coby 11. kalifornská misie v pořadí. Narozdíl od té věhlasné, opečovávané a zelení a květinami osázené v SB tahle připomíná spíše ranč v prachu a poušti. O to víc zde ale bylo k vidění. Vstupné se neplatilo, pouze parkovné 6 dolarů, ale to bychom nebyli správní Češi, kdybychom se mu nevyhnuli odstavením auta u silnice pár desítek metrů dál :) Zdarma jsme tedy mohli prošmírovat celou misii, resp. její věrnou rekonstrukci - ta úplně původní stála na jiném místě a zničilo ji zemětřesení. To, co vidíte na 1. obrázku níže, je jen zlomek celého komplexu, který docela připomíná naše JZD :) Kaple, obytné domy, dílny, přilehlé zahrady - to vše je vybaveno ve vší skromností tak, jak to sloužilo původním misionářům, kteří zde bydleli a jejichž způsob života jsme tak poznali hodně zblízka.

Tady bydleli strážci misie.

Za mřížemi.

Dobové toalety nám silně připomněly ty v hostelu,
kde jsme strávili první tři dny :)

Jak poznáte typickou Mejlovu fotku?
Důraz na kompozici a hlavně - ty linie!

V misii La Purisima jsme dokonce narazili i na zvířátka.

Tento krysopsí návštěvník si Mejlu okamžitě zamiloval.

Z Lompoc Valley jsme se vydali do přilehlého Santa Ynez Valley, proslulé kalifornské vinařské oblasti, jejíž  hlavní turistickou atrakcí je dánská vesnice Solvang, která letos oslavila 100 let své existence (dánské dny minulý víkend jsme bohužel prošvihli). Jestli existuje nějaké vhodné synonymum pro Solvang, pak je to kýč. Domečky v pětitisícové vesnici jsou možná až příliš malebné a repliky známých dánských staveb či typických větrných mlýnů jsou až přeslazené. Každá ulice či náměstí logicky nese stopy dánských reálií (viz např. Hamlet Square níže). V nejrušnějších částech, kde se to turisty jen hemží, narazíte třeba i na Andersenovu Malou mořskou vílu. Ostatně i tenhle pán tu má své náměstí. I když je Solvang vlastně jen takové pozlátko, které má ve skutečnosti s Dánskem pramálo společného (v říjnu se tu např. koná Oktobrfest, ehm), minout by ho rozhodně byla škoda.

Každý druhý domek na hlavní tepně města je převlečený gift shop. Samozřejmě jsme nezapomněli na tradiční magnetku pro paní Bebáčkovou. Na fotce níže můžete vidět, před jak těžkou volbu jsem byla tentokrát postavena! Mimochodem - pokud je mezi vámi další vášnivý sběratel turistických magnetek, nechť se ozve. Já mu pošlu číslo účtu ;-)

Tak tenhle obchůdek nás zaujal nejvíce.
Hlavně to jablíčko s červem vpravo nahoře.

Na kraji Solvangu se nachází další z kalifornských misií, Santa Inez, v pořadí 19. (založená 1804). Náš plán navštívit během našeho pobytu v CA všech jednadvacet, zatím plníme poctivě (tři misiie během čtrnácti dnů je více než dobré skóre). Nadšení z La Purisimy se však neopakovalo. Santa Inez mezi překrášlenými domky v Solvangu prostě jaksi zaniká a to městské parkoviště před ní taky kýženému vizuálnímu zážitku moc nepřidá. Vlastně zde ani není moc co obdivovat a navíc se platí vstupné. Další exkurze jsme po té zevrubné v La Purisimě ostatně stejně neměli zapotřebí.

Momentka ze Santa Ynez Valley - překrásná krajina kolem jezera Cachuma.

V horách nad Santa Barbarou se nachází slavná jeskyně, tzv. Chumash Painted Cave, v níž chumashští indiáni nechali budoucím generacím obdivuhodné, záhadné malby, z nichž dýchá atmosféra Akt X. Dostat se k ní je ale docela oříšek - vedou k ní totiž dlouhé míle trvající serpentiny, v nichž dlouho projíždíte mraky (video níže dokumentuje pouhý zlomek).

Ten adrenalinový zážitek v podobně nekonečných zatáček, úzké cesty a všudypřítomné mlhy však rozhodně stojí za to, protože po výjezdu na samé vrcholky hor vás čeká nádherná projížďka po jejich hřebenech, při níž můžete obdivovat rozlehlé hory na jedné straně a peřinu z mraků, pod níž se skrývá SB a přilehlý oceán, na druhé straně. Rozhodně jeden z nejúchvatnějších vizuálních zážitků v životě (který naše fotky ani zdaleka nepřiblíží). Zelená barva v mém obličeji a obrácený žaludek po závěrečném sjezdu dolů byly jen nepatrnou obětí :-)

Na konci dne jsme za sebou měli 160 mil cesty. Příště vyrazíme opačným směrem, na jih od SB - prozkoumat Carpinteriu, Venturu a tamní okolí. Nejdřív nás ale čeká výlet do Malibu, o kterém se dočtete za týden. CU