Před týdnem jsme vás vyzvali, ať se zapojíte do našeho kvízu ohledně infračerveného záření, kterého jsem vyzařovala více, než Mejla. Původně jsme měli v plánu odměnit speciálním suvenýrem z USA nejoriginálnější odpověď, nakonec jsme se však rozhodli potěšit drobným dárkem všech pět lidí, co se soutěže zúčastnilo: tedy Laviho, Codyho, obě naše sestry a paní Bebáčkovou. Příští týden kontrolujte schránky ;-)
Jako každé předchozí a následující úterý se dnes opět chystáme do kina (kdo by odolal ceně 5.50 za odpolední představení). Minulý týden jsme zhlédli The Help - v Americe velký letní hit, jehož premiéra je u nás pod názvem Proti pravidlům naplánována na konec ledna, kdy se v USA už budou vyhlašovat nominace na Oscara, jejichž velký počet bezpochyby obdrží. Silné téma (osudy afroamerických hospodyň v 60. letech), které pohnulo americkými dějinami, akademiky vždycky osloví. Tento týden se chystáme na Brada Pitta coby manažera baseballového týmu ve filmu Moneyball režírovaného Bennettem Millerem, který se k nám, respektive k vám, dostane začátkem prosince. Co si budeme nalhávat, vidět filmy v kině dřív než rok po jejich světové premiéře je fajn :)
A na závěr přidávám zvířátko tohoto týdne (tentokrát výjimečně ne z USA), kterým je náš kmotřenec Kuky a jehož hrdou majitelkou je Mejlova sestra Mar. Ideální jako tapeta na pozadí monitoru :)
Po čtrnácti dnech pobytu v USA a prvotním rozkoukání jsme se poprvé rozhodli vyjet si dál, než jsme schopni dojít pěšky či se přepravit MHD (respektive MTD). Na letišti v SB jsme si půjčili tohoto krasavce, kterého jsme familiérně nazývali Chevy, a po dálnici č. 101 vyrazili směrem na sever.
Na naše poměry velké auto, na ty americké malé.
První zastávkou byla La Purisima Concepción Mission v Lompoc Valley, založená roku 1787 coby 11. kalifornská misie v pořadí. Narozdíl od té věhlasné, opečovávané a zelení a květinami osázené v SB tahle připomíná spíše ranč v prachu a poušti. O to víc zde ale bylo k vidění. Vstupné se neplatilo, pouze parkovné 6 dolarů, ale to bychom nebyli správní Češi, kdybychom se mu nevyhnuli odstavením auta u silnice pár desítek metrů dál :) Zdarma jsme tedy mohli prošmírovat celou misii, resp. její věrnou rekonstrukci - ta úplně původní stála na jiném místě a zničilo ji zemětřesení. To, co vidíte na 1. obrázku níže, je jen zlomek celého komplexu, který docela připomíná naše JZD :) Kaple, obytné domy, dílny, přilehlé zahrady - to vše je vybaveno ve vší skromností tak, jak to sloužilo původním misionářům, kteří zde bydleli a jejichž způsob života jsme tak poznali hodně zblízka.
Tady bydleli strážci misie.
Za mřížemi.
Dobové toalety nám silně připomněly ty v hostelu,
kde jsme strávili první tři dny :)
Jak poznáte typickou Mejlovu fotku?
Důraz na kompozici a hlavně - ty linie!
V misii La Purisima jsme dokonce narazili i na zvířátka.
Tento krysopsí návštěvník si Mejlu okamžitě zamiloval.
Z Lompoc Valley jsme se vydali do přilehlého Santa Ynez Valley, proslulé kalifornské vinařské oblasti, jejíž hlavní turistickou atrakcí je dánská vesnice Solvang, která letos oslavila 100 let své existence (dánské dny minulý víkend jsme bohužel prošvihli). Jestli existuje nějaké vhodné synonymum pro Solvang, pak je to kýč. Domečky v pětitisícové vesnici jsou možná až příliš malebné a repliky známých dánských staveb či typických větrných mlýnů jsou až přeslazené. Každá ulice či náměstí logicky nese stopy dánských reálií (viz např. Hamlet Square níže). V nejrušnějších částech, kde se to turisty jen hemží, narazíte třeba i na Andersenovu Malou mořskou vílu. Ostatně i tenhle pán tu má své náměstí. I když je Solvang vlastně jen takové pozlátko, které má ve skutečnosti s Dánskem pramálo společného (v říjnu se tu např. koná Oktobrfest, ehm), minout by ho rozhodně byla škoda.
Každý druhý domek na hlavní tepně města je převlečený gift shop. Samozřejmě jsme nezapomněli na tradiční magnetku pro paní Bebáčkovou. Na fotce níže můžete vidět, před jak těžkou volbu jsem byla tentokrát postavena! Mimochodem - pokud je mezi vámi další vášnivý sběratel turistických magnetek, nechť se ozve. Já mu pošlu číslo účtu ;-)
Tak tenhle obchůdek nás zaujal nejvíce.
Hlavně to jablíčko s červem vpravo nahoře.
Na kraji Solvangu se nachází další z kalifornských misií, Santa Inez, v pořadí 19. (založená 1804). Náš plán navštívit během našeho pobytu v CA všech jednadvacet, zatím plníme poctivě (tři misiie během čtrnácti dnů je více než dobré skóre). Nadšení z La Purisimy se však neopakovalo. Santa Inez mezi překrášlenými domky v Solvangu prostě jaksi zaniká a to městské parkoviště před ní taky kýženému vizuálnímu zážitku moc nepřidá. Vlastně zde ani není moc co obdivovat a navíc se platí vstupné. Další exkurze jsme po té zevrubné v La Purisimě ostatně stejně neměli zapotřebí.
Momentka ze Santa Ynez Valley - překrásná krajina kolem jezera Cachuma.
V horách nad Santa Barbarou se nachází slavná jeskyně, tzv. Chumash Painted Cave, v níž chumashští indiáni nechali budoucím generacím obdivuhodné, záhadné malby, z nichž dýchá atmosféra Akt X. Dostat se k ní je ale docela oříšek - vedou k ní totiž dlouhé míle trvající serpentiny, v nichž dlouho projíždíte mraky (video níže dokumentuje pouhý zlomek).
Ten adrenalinový zážitek v podobně nekonečných zatáček, úzké cesty a všudypřítomné mlhy však rozhodně stojí za to, protože po výjezdu na samé vrcholky hor vás čeká nádherná projížďka po jejich hřebenech, při níž můžete obdivovat rozlehlé hory na jedné straně a peřinu z mraků, pod níž se skrývá SB a přilehlý oceán, na druhé straně. Rozhodně jeden z nejúchvatnějších vizuálních zážitků v životě (který naše fotky ani zdaleka nepřiblíží). Zelená barva v mém obličeji a obrácený žaludek po závěrečném sjezdu dolů byly jen nepatrnou obětí :-)
Na konci dne jsme za sebou měli 160 mil cesty. Příště vyrazíme opačným směrem, na jih od SB - prozkoumat Carpinteriu, Venturu a tamní okolí. Nejdřív nás ale čeká výlet do Malibu, o kterém se dočtete za týden. CU
Když jsme před časem avizovali, že se chystáme na fotbal, sami jsme netušili, že se bude jednat o fotbal náš, evropský. Tedy soccer. Nejdřív jsme byli trochu zklamaní. Těšili jsme se na pětihodinovou taktickou bitvu, neustálé přestávky kvůli přemisťování hráčů, surové zákroky, hotdogy a povzbuzování fanoušků, kteří - na rozdíl od nás - budou chápat, co se děje. Nakonec jsme ale byli rádi. Zápas a s ním spojená návštěva Harder Stadium (ano, název bývá fanoušky náležitě vytěžován - viz moje tričko na jedné z fotek) měly co nabídnout.
And he scores! Tortilla je v Americe vskutku levná surovina :)
Tým UCSB nastoupil proti mančaftu ze San Diega. Domácím se v této sezoně daří, ale v posledním zápase podlehli těsně borcům z UCLA, takže měli co odčiňovat. Zápas měl velmi vysoké tempo a dobrou úroveň (alespoň podle mě). Dílem za to může fakt, že v soutěži neplatí omezení v počtu střídání - každý hráč si tak své účasti na trávníku vážil a snažil se odvést maximum, protože mohl být každou chvíli vystřídán. Už soupisky byly z tohoto pohledu podezřelé - každý tým na ní měl cca 30-35 hráčů. Hráči UCSB, přezdívaní gauchos (španělské dědictví je prostě všudypřítomné) se brzy ujali vedení a s přehledem zápasu dominovali. Do přestávky stihli zvýšit na 2:0 a v druhé půli přidali ještě jeden gól. Fanoušci, kterých se na Harder Stadium sešlo více než 13 000 (!), tak mohli slavit - mimo jiné i tradičním vhazováním tortill na hřiště (such a waste).
Atmosféra mě mile překvapila - fandilo se, troubilo na vuvuzely, řada diváků na sobě měla žlutá trička UCSB nebo mávala šálami. Trochu neuctivé ale bylo, když jich více než polovina odešla před koncem. Na jejich obranu - pravidlům asi stejně nerozuměli a navíc byl pátek večer... asi víte, co to pro nevybouřené americké vysokoškoláky znamená.
Fanouškovství má mnoho podob. Na první fotografii si povšimněte Janiččiny boule :)
Co zápas ukázal: 1) jedná se jen o další z řady důkazů toho, že sport prostě na americké univerzity (právem) patří. 2) soccer je v Santa Barbaře pravděpodobně populárnější než americký fotbal (hřiště na něj jsme zatím neviděli 3) kvalita ligy určitě není špatná - technicky jsou hráči skvěle vybavení (v týmu je mj. i několik Ghaňanů - evidentně naverbovaných pouze kvůli jejich sportovním dovednostem)... takticky to samozřejmě skřípe - hráči se chtějí předvést, někdy na úkor týmového výkonu 4) o fanoušky je skvěle postaráno - my jsme zadarmo dostali tričko (tedy jen já), vuvuzely, program, poukazy na tacos atd. Obrazovku na stadionu a vůbec celkové zázemí by mohl závidět leckterý český prvoligový tým.
V dalším díle oblíbeného seriálu vám v krátkosti představíme kampus University of California, Santa Barbara. Začneme budovou, kterou budu navštěvovat ze všech nejčastěji - Department of Film & Media Studies sídlí v budově Social Sciences and Media Studies, konkrétně v jejím druhém patře.
Chůze je až třetím nejčastějším způsobem přemisťování se mezi jednotlivými budovami - po kolech a skateboardech.
Osmipatrová Davidson Library, ve které je pochopitelně i bohatá sbírka filmovědných publikací. Dvě už máme doma.
Dominanta kampusu - Storke Tower.
V nedalekém University Center mají bohatý sortiment suvenýrů, oděvů a školních pomůcek s logem UCSB. Neodolali jsme.
Další vybrané univerzitní budovy. Mapu (opravdu rozlehlého) kampusu najdete tady.
I z mapy je patrné, že součástí kampusu je laguna - žije v ní nejrůznější zvířectvo, zejména to opeřené.
Zde souboj pelikána...s jiným pelikánem.
Pláž je hned za rohem... koupání se nedoporučuje, ale asi se s Janičkou přihlásíme do kurzu surfování. Ty vlny k tomu vybízí.
Jinak je tu samozřejmě bezpečno (maminkám doporučujeme na fotku kliknout, aby se zobrazila v plné velikosti).
Tradičně se s vámi loučíme fotkou zvířátka. Tentokrát nám cestu zastoupila veverka.
Riviéra Pacifiku, město s jednotným architektonickým stylem (bílé zdi, červené střechy a maximálně tři patra), útočiště movitých důchodců z LA. Zjistili jsme, že všechno, co se o Santa Barbaře povídá, je pravda. Ale SB je samozřejmě mnohem víc než to. Postupně tu pro vás budeme odhalovat její taje a kouzla. Do SB lidé přijíždějí s vysokými očekáváními...a téměř nikdy neodcházejí zklamaní.
County Courthouse, budova postavená v roce 1929, je zvenčí krásná stejně jako zevnitř (za pozornost stojí hlavně mural room - soudní místnost, ve které výzdobu tvoří obrovské fresky s výjevy z kalifornské historie). Z věže se návštěvníkům nabízí krásný výhled na veškeré okolí. Trávníček za budovou by se mohl poměřovat s tím, jaký má doma rodina Maksantů.
Náhodně objevený dům s oldschool autem jsme si prostě nemohli nevyfotit. Mimochodem, obojí je na prodej.
Naše stará známá misie. Postavená jako desátá v pořadí (z celkových 21) a první po smrti otce Junipera Serry. Za vstupné 5 dolarů se můžete podívat dovnitř na krásný dvůr, malé muzeum, hřbitov, několik replik původních místností a pochopitelně nádherně udržovaný kostel (překvapí vás, jak je úzký).
Požehnána buď neděle, kdy je vstup do Museum of Natural History zdarma (ušetřili jsme tak celkem 20 dolarů, které někde projíme). Následuje jen několik ukázek, z nichž ta druhá je speciálně určena pro myslivce pana Bebáčka.
Soutěžní otázka: proč Janička vyzařuje víc infračerveného záření než já? Odpovědi posílejte na email jana.bebarova@gmail.com Nejzajímavější z nich odměníme speciálním suvenýrem z USA. Podmínkou je, že musí dojít alespoň tři odpovědi.
Pláž v SB: voda moc na koupání není (je studená a je v ní příliš mnoho řas), ale procházka to je pěkná. Hlavně kvůli všudypřítomné zvířeně. Já jsem si oblíbil racky, Janička pelikány.
Autorem článku je navzdory podpisu níže Mejla.
PS: Na předposlední fotku jsme obzvlášť hrdí!
