Cestománie, 10. díl: San Francisco - den čtvrtý a odjezd

Na poslední den v SF jsme si opět naplánovali spoustu pěší turistiky. Chtěli jsme toho hodně stihnout, ale stejně toho ještě dost zůstalo nespatřeno. Doženeme v únoru!

Muzeum asijského umění v centru města

Sanfranciská radnice je jako mnoho dalších v USA
viditelně inspirovaná budovou Kapitolu ve Washingtonu

Chvíli jsme dumali, proč na radnici visí česká vlajka...
...a pak nám to došlo. Bylo přece 28. října!
Překvapeni a dojati jsme si zazpívali naši hymnu :)

Ze Civic Center jsme se po Market Street vydali směrem k Mission Dolores, rovněž známé z Hitchcockova Vertiga.

Misii koncem 80. let poctil svou návštěvou i papež Jan Pavel II.

Napravo od misie dříve stával kostel,
který byl zničen při zemětřesení v roce 1906.
Dnes se zde tyčí honosná bazilika.

Interiér baziliky zdobí mj. vitráže
zpodobňující všech 21 kalifornských misií.

Od Mission Dolores to nebylo daleko na Castro Street, která je známá jako centrum homosexuální komunity. Je s ní spojen i Harvey Milk, který byl jako první kalifornský politik otevřeně se hlásící k homosexualitě zvolen do veřejné funkce. V roce 1978 byl zavražděn.

Slavné art kino Castro Theatre, kde jen den
po našem odjezdu ve dvojprogramu uváděli
Černý narcis a Červené střevíčky od Powella a Pressburgera.
Zaplakali jsme.

Ulici lemuje řada gay podniků a obchůdků (mají tu i butik pro zvířecí mazlíčky).V gay-baru hned naproti Castro Theatre jsme si dali oběd. Zážitky jsou následující: byla jsem zde jediná žena-návštěvnice (logicky), obsluha nás oslovovala "sweethearts", cesta na společné toalety vedla přes kuchyni, mísa byla obskládána svíčkami (prkýnko samozřejmě permanentně zdvižené), hamburgry, co jsme si objednali, byly výtečné a jako vizuální doprovod k nim posloužily na TV promítané fotky z gay-parade. Upřímně a bez jakékoli stopy ironie - líbilo se nám tam.

Pán smějící se za výlohou baru po Milošovi pokukoval
stejně jako všichni ostatní návštěvníci.

Miloš dostal pořádnou porci.

Zato Janičku očividně odrbali na hranolkách
a ještě jí tam přihodili rajče..!

Cesta dále vedla do rozlehlého Golden Gate Parku, kde se mj. nachází kompletně zrekonstruovaná kalifornská Akademie věd (jejíž návštěvu jsme kvůli přepálenému třicetidolarovému vstupnému vynechali), De Young muzeum, které má rovněž novou tvář (původní stavba byla nenávratně poškozena zemětřesením), Shakespeare Garden, kde pěstují rostlinstvo zmíněné v dramatikových dílech, Japanese Tea Garden nebo Stow Lake, u kterého se místní rekreují.

Dvouhektarová Japanese Tea Garden je nejstarší
veřejnou japonskou zahradou v Americe.

Speciálně pro Vrťu: na Stow Lake spatřena želva! Abys nám věřil, že se nejedná o fotomontáž, natočili jsme i video.

Jeden ze dvou mostů vedoucích na ostrůvek
v uměle vytvořeném Stow Lake.

Čínský pavilon na ostrůvku.

Největší poklad, který Golden Gate Park skýtá, je nespočet volně pobíhajících veverek, které by vám občas vlezly až za krk a jež si ženská polovička našeho týmu okamžitě zamilovala (a vybila na nich baterku na kameře).

Další z blízkých setkání třetího druhu.

Dědictví hippies dnes v SF žije jen v turistických autobusech.
Na Milošův pokyn musím napsat: Hippík smrdí!

Na zpáteční cestě k našemu domovskému hostelu jsme zachytili poslední útržky sanfranciského ducha.

Domy ve viktoriánském stylu určují architektonický ráz města.

Nejen u nás máme betonová monstra
aneb sovětský brutalismus zavítal i do SF.
St. Mary's Cathedral of the Assumption byla postavena v r. 1971.

Na našich cestách jsme potkali spoustu příjemných lidí, ale nikde jsme se necítili tak doma jako ve společnosti sanfranciských důchodců, kteří se každý týden schází v Mechanics' Library, aby společně sledovali klasické hollywoodské filmy. V době naší návštěvy byla na programu screwball komedie s Myrnou Loy a Williamem Powellem Love Crazy z roku 1941, po jejíž projekci jsme si srdečně pokecali s organizátory a dvěma zástupci geekovského seniorstva, kteří se předháněli ve filmových znalostech. Jeden dokonce znal Hugínka (Janička mu to ale stejně nevěřila).

Sobotní cesta zpět do SB proběhla bez větších vzrušení: vyšinutý blázen s kufříkem, čerstvě propuštěný trestanec, policejní prohlídka autobusu v Santa Barbaře. V osm hodin večer jsme šťastně dorazili do našeho budoáru.

Tímto končí náš čtyřdílný seriál. We'll be back, San Francisco!