Poté, co jsme navštívili národní sporty č. 4 (hokej v Anaheimu) a 3 (basketbalový zápas LA Clippers), jsme se dostali i k č. 2 (baseball na Dodger Stadium). Č. 1 (americký fotbal) budeme muset dohnat až při další návštěvě USA.
Dodger Stadium s kapacitou 56 000 míst se nachází severně od downtownu. Vystavěn zde byl přesně před padesáti lety pro tým, který se do LA v roce 1958 přestěhoval z newyorského Brooklynu. My jsme se sem vydali na nedělní odpolední zápas s Chicago White Sox, který skončil vítězně pro domácí tým 2:1.
Davy lidí se před stadionem kupily
již hodinu a půl před začátkem zápasu.
Nedělní zápas navštívilo celkem 53 504 lidí.
Baseball někomu snadno může přijít nudný - hra není příliš dynamická a je až zarážející, jak málo míčů se hráčům skutečně podaří odpálit (a kolik z nich do hřiště a ne za sebe do publika; odnést si míček ze zápasu opravdu není nesnadné) a jaké minimum z nich protihráč nechytí. První bod za dosažení 4. mety v našem případě padl až po hodině a půl hry!
I přesto, že díky horkému počasí jsme si na tribuně připadali jako ve výhni a odpovídajícím způsobem jsme si taky přismahli kůži, byla návštěva Dodger Stadium skutečně nezapomenutelným zážitkem. Sportovní zápasy jsou například jednou z řady společenských událostí, kde patriotismus Američanů pocítite maximálně - čestný nadhoz válečných veteránů, dojemné setkávání otce se synem (Den otců se tu drží o poznání víc než u nás), chytání se za srdce při poslechu hymny a "pojďme si zazpívat God Bless America mezi 6. a 7. výměnou" je něco, co by si cynický Čech ve své zemi jen těžko dokázal představit.
výhled na downtown z Dodger Stadium (vlevo radnice)
Po skončeném zápase, který se kvůli nerozhodnému stavu musel prodlužovat (naštěstí jen o jednu směnu), jsme se ještě jednou a naposled vydali do Universal Studios, kde byla na konci května otevřena nová atrakce, Transformers - The Ride 3D. Že jsme na ni nebyli zvědaví jen my, ukázala čekací doba 110 min., o které jsme byli informováni hned při vstupu. Nakonec jsme čekali "jen" hodinu. I při takovém čekání se ale nenudíte - fakticky nestojíte na místě, ale pořád se s celou řadou pohybujete a prostřednictvím televizních obrazovek jste postupně uváděni do děje (princip řady atrakcí tkví v tom, že se "posere" nějaká mise a vy jste součástí záchranného týmu).
3D jízda Transformers je vynikající - škoda, že když jsme tu měli kamarády z Česka, ještě nebyla v provozu. Skvěle kombinuje 3D filmovou akci s reálnými kulisami, mezi nimiž se ve voze pohybujete. Naprosto vás pohltí (a nezáleží na tom, jestli se vám filmoví Transformers líbili, nelíbili, nebo jste je vůbec neviděli). Na vlastní kůži pocítíte žár, který na vás jeden z deceptikonů vychrlí, ztrácíte se v reálné mlze a ječíte u toho jak o život. Prostě paráda. Best birthday party ever!
Hard Rock Café na rušné obchodní promenádě
Universal CityWalk
před vstupem do zábavního parku
Transformers - The Ride 3D zabírá celý jeden ateliér
Kromě Transformerů jsme si za tři hodiny v Universal
Studios ještě stihli zopáknout simpsonovskou simulovanou jízdu na horské
dráze, další jízdu Jurským parkem (ten pád po vodopádu je prostě
geniální), zašli na Terminátora 3D a na závěr pokoupili poslední suvenýry.
taxík z filmu Paula Schradera Blue Collar (1978)
výhled na spodní část parku s atrakcemi (většinou krytými)
Odjet z Kalifornie bez toho, abychom vyrazili na širý oceán a navštívili jeden z přilehlých ostrovů, by byla hloupost. Podle původního plánu jsme Channel Islands měli obhlédnout na začátku roku s našimi přáteli z Česka, ale počasí tehdy úplně nevyšlo.
Turisty vyhledávaný Channel Islands National Park tvoří pětice neobydlených ostrovů sopečného původu, které se rozkládají u jižního pobřeží Kalifornie - San Miguel, Santa Rosa, Santa Cruz, Anacapa a Santa Barbara. Pro svou unikátní faunu a flóru jsou Channel Islands někdy přezdívány jako "kalifornské Galapágy". Jsou domovem lachtanů, rypoušů, racků, vzácných pelikánů hnědých či ostrovních lišek. Během roku odsud můžete pozorovat plejtvákovce a migrující velryby. Chaluhové lesy jsou pak útočištěm nespočtu druhů rostlin a živočichů. Díky úchvatným mořským jeskyním jsou Channel Islands hotovým rájem pro kajakáře a potápěče.
zdroj: wikipedia
My jsme se rozhodli pro návštěvu ostrova Anacapa, který je nejblíže k pevnině (18 kilometrů z přístavu v Oxnardu). Fakticky se skládá ze tří úzkých ostrůvků (celkově 10 kilometrů dlouhých; zabírají prostor necelých 3 kilometrů čtverečných), přičemž turistům je zpřístupněn ten západní. Jako jediný ze všech ostrovů má jméno odvozené z jazyka místního indiánského kmene Čumašů (v překladu znamená "fata morgana").
Společně s několika desítkami Kaliforňanů jsme z přístavu vyrazili v 9:30 dopoledne, doufaje, že oblačné počasí se umoudří.
jedna z řady ropných plošin u pobřeží Santa Barbara County
Po hodině a čtvrt jsme dorazili na místo určení...
Díky vysokým útesům se na West Anacapa dostanete pouze po 157 schodech.
strmé útesy Anacapy
Ještě než jsme se stihli rozprchnout do všech koutů ostrova, dostali jsme několik cenných rad od jednoho z trojice místních rangerů - především pokyny, jak se chránit před útoky agresivních racků, kteří chrání svá hnízda a vylíhnutá mláďata. To jsme ještě netušili, jak obrovská armáda ptáků na nás čeká...
Na místních lavičkách si moc neposedíte. Pravda, některým racčí trus nevadil a v klidu se do něj uvelebili a rozbalili si na něm svačiny...
Ztroskotání parníku Winfield Scott na útesech Middle Anacapa v prosinci 1853 vedlo ke zbudování majáku na West Anacapa. Jeho budova tu ovšem stojí teprve od roku 1932. Přímo k němu se bohužel nedostanete, protože v jeho okolí hnízdí chránění pelikáni hnědí.
Jeden z typických obrazů z Anacapy: mláďata, která sejdou z cesty do cizího hnízda, čeká krutá smrt. Jednoho takového kanibalského sletu jsme k naší nelibosti byli svědky.
Rackové si své teritorium brání zuby-nehty. Únorový zážitek na Morro Rock byl slabým odvarem. Při procházce na ostrově jsme si prošli hotovým peklem, během kterého jsme bojovali o holé životy! Útoky agresivních racků náš výlet proměnily v adrenalinovou jízdu. Člověk zkrátka musí navštívit Kalifornii, aby plně docenil Hitchcockovy Ptáky.
Anacapa Island je posetý bílými hlavami štěkajících ptáků a jejich bílých hovínek - jeden důkaz za všechny: přistávací plocha pro vrtulníky.
Člověk nepochopí, co některé vede k tomu na Anacapě stanovat. Všudepřítomná okřídlená monstra evidentně nevyplašila jen nás (někteří se se svými stany a spacáky zase raději vrátili na pevninu). Tady by se mohl natáčet Faktor strachu.
ani na suchých hajzlících nemáte od racků pokoj
Z jednoho z nejkrásnějších míst ostrova - Inspiration Pointu - se skýtá výhled na další dvě části ostrova a sousední Santa Cruz.
Po poledni se začalo pomalu vyjasňovat...
dům rangera a skromné Visitor Center v pozadí
(opět bedlivě střeženo rackem)
chaluhový les
Arch Rock - 12m vysoký přírodní most u Anacapa Island
Czech Press Foto 2012
Po čtyřech hodinách strávených na ostrově jsme se vydali na zpáteční cestu, kterou nám v průběhu zpestřili delfíni.
Tři týdny před odjezdem jsme se pomalu začali loučit se Santa Barbarou. A to velice příhodně - na hřbitově.
Santa Barbara Cemetery se rozkládá na poměrně velké kopcovité ploše hned u oceánu, v těsném sousedství místní ZOO. Je místem odpočinku hned několika bývalých hollywoodských stars - nám se například podařilo najít hrob Jeanne Crain nebo Ronalda Colmana. Pohřbem je tu třeba i Fess Parker, jehož vinařství jsme loni na podzim navštívili s našimi českými kamarády a v jehož luxusním hotelovém resortu u pláže jsme měli tu čest snídat s ostatními novináři akreditovanými na lednovém filmovém festivalu. Svůj hrob tu má i režisér Byron Haskin a herci Laurence Harvey, John Ireland nebo rodačka z Československa a reprezentantka v krasobruslení Vera Ralston.
Mauzoleum
nejvýstřednější hrobka na celém hřbitově
Colman získal v roce 1948 Oscara za hlavní roli
ve filmu George Cukora A Double Life.
Možná si vzpomenete, že jsme byli na jeho ranči.
Jeanne Crain na něj byla nominována v roce 1950 za Kazanovu Pinky
A maskot Santa Barbary na závěr: tenhle pejsek nám bude opravdu chybět.
Původně jsme měli v plánu publikovat článek o hřbitovu. Okolnosti ale rozhodly jinak. LA Kings v šestém zápase finále play-off deklasovali Ďábly z New Jersey a získali tak premiérový Stanley Cup. My a Matthew Perry jsme u toho nechyběli!
Na začátku zápasu jsme si stanovili, že za každý vstřelený gól (ať už náš [čti LA] nebo soupeřův) si dáme panáka moravské slivovice (od stréca A. Bittnerové z Nasobůrek). Při finálním skóre 6:1 a faktu, že jsme pili až od 3. třetiny (o přestávkách jsme ještě studovali), si jistě dokážete představit, jaký nátlak byl na nás vyvolán. No a když po vyhraném zápase zůstala litrovka flašky z 1/4 plná, rozhodli jsme se ji dopít (a zahrát si na westernové padouchy a šerify; a trochu si zatančit, že ano).
Je to paráda, že Kings vyhráli titul zrovna v "našem roce". Při finálovém zápase jsme si z plných plic zapěli "Berani duc.." "Ševci..!" "Dáme, Petra, dáme gól!" "Drnovice, Drnovice, nejlepší ves je v republice", "Zapalte Vsetín..!" "Seno a vidle..!" "Esmeralda nemá ...!" "Kasandra je ...!"a samozřejmě jsme, co síly mohly, vyřvávali "LA-KINGS-LAA-KINGSS-LAAA-KINGSSS-LAAAA-KINGSSSS!!!!" Jako "imigranti" z ČR jsme se v The New Tahitianu beze sporu jevili jako největší skalní fanoušci.
Tak jsme si konečně - měsíc před odjezdem - užili i trochu té živé hudby, a to na hudebním minifestivalu Summer Round-Up, který v Santa Barbara Bowl již podvanácté v řadě pořádala místní radiová stanice KjEE.
Naše půlroční očekávání se naplnila se vším všudy - poslechnout si dobrou hudbu za slunečného a teplého počasí a v příjemném prostředí. Santa Barbara Bowl, amfiteátr s kapacitou čtyři a půl tisíce míst (tedy zhruba třikrát menší než Hollywood Bowl), stojí v kopcích Santa Barbary již od roku 1936 (před lety prošel rozsáhlou rekonstrukcí).
Garbage
Lineup ve čtyři odpoledne zahajovala místní indie-electro-rocková kapela Gardens & Villa, před pátou na ně navázalo rozverné hippie-indie-popové uskupení z LA Grouplove, v šest přišli na řadu vysoce očekávání Novozélanďané The Naked and Famous a po sedmé již plný Bowl roztančili stále energičtí Garbage. Před devátou nastoupily hlavní hvězdy večera, losangeleští indie-rockeři Silversun Pickups, se kterými jsme entuziasticky "žhavili kytary" až téměř do desáté, kdy jsme se rychlochúzí vydali na poslední bus do Isla Visty.
