Cestománie, 29. díl: USC, Exposition Park, Orpheum Theatre

Poslední cesta do Los Angeles, dva dny před naším finálním odjezdem z Kalifornie, nás zavedla na University of Southern California (USC), nejstarší a největší soukromou univerzitu na západě USA. Založena byla v roce 1880 a navštěvují ji téměř tři desítky tisíc studentů.

Po půl dni stráveném v místní Doheny Memorial Library, kde jsme se soustředěně věnovali haasovskému výzkumu, jsme si prošli krásný kampus USC a přilehlý Exposition Park.

krásná budova Doheny Memorial Library z roku 1932

kde domov můj..?

zvonice Mudd Memorial Hall se objevila
ve filmu Zvoník od Matky boží (1939)

maskot místního fotbalového týmu

socha Douglase Fairbankse
(jednoho ze zakladatelů školy)
 na nádvoří USC School of Cinematic Arts 

USC School of Cinematic Arts byla založena v roce 1929 jako společný podnik USC a Akademie filmového umění a věd. Studovali zde například režiséři Sam Peckinpah, George Lucas, Jason Reitman, Brian Singer, Robert Zemeckis, Judd Apatow, Gregg Araki, Ron Howard, Doug Liman, Richard Kelly, James Ivory, kameraman Conrad Hall nebo hudební skladatel Jerry Goldsmith.

Od roku 1973 absolventi školy dostali 78 Oscarů a 119 cen Emmy. Na všech 17 nejvýdělečnějších filmech všech dob pracoval v klíčové pozici alespoň jeden její absolvent.

jedno křídlo budovy nese jméno Stevena Spielberga,
druhé George Lucase. Oba jsou dlouholetými donátory školy.

Exposition Park byl založen v 80. letech 19. století, původně jako tržiště a místo dostihů a karnevalů. Později zde byla zakládána muzea - v současnosti se tu nachází čtyři:

Natural History Museum of Los Angeles County,
3. největší přírodovědné a kulturní muzeum v USA

California Science Center,
jedno z největších muzeí vědy a průmyslu na světě

California Afro-American Museum

Aerospace Museum

V Exposition Parku se rovněž nachází Los Angeles Memorial Coliseum, které v letech 1932 a 1984 hostilo letní olympijské hry. John F. Kennedy zde v roce 1960 na celonárodním sjezdu demokratů pronesl děkovnou řeč a Jan Pavel II. zde v roce 1987 sloužil mši. Každoročně se zde mj. koná fotbalový zápas místních fotbalových týmů UCLA a USC.

fontána v Rose Garden, kde se nachází 19 000 keříků růží,
slouží v horkých dnech jako "veřejné koupaliště"

Den jsme zakončili v downtownu, v tamním filmovém paláci Orpheum Theatre, kde se promítala němá klasika s Douglasem Fairbanksem Robin Hood (1922) s živým doprovodem Roberta Israela.

Orpheum Theatre bylo založeno v roce 1926,
v roce 2003 prošlo nákladnou rekonstrukcí
(4 miliony USD)

dvoupatrový palác má kapacitu 2190 míst

dnes se zde konají koncerty, divadelní představení,
natáčí se zde American Idol a mj. projekce série
"Last Remaining Seat", kterou jsme navštívili my

v Orpheum Theatre se natáčel oscarový The Artist
- filmové kostýmy byly vystaveny v lobby

Mighty Wulritzer jsou z roku 1928
a umí napodobit 14 000 různých zvuků

Během noční pěší cesty z autopůjčovny nás překvapili dva krásní mývalové, kteří společně s bandou skunků v noci ovládnou celý kampus UCSB. Isla Vista je prostě divočina!

Dnes jsme intenzivně balili a uklízeli, zítra nás čeká brzké vstávání a cesta na LAX. Info pro naše matky: odlétáme 10:45 kalifornského času a do Chicaga přiletíme 16:45 tamního (tedy 14:45 kalifornského času). Podle zpráv nás tam čeká pekelná výheň - dnešní teploty v Chicagu dosáhly 38 stupňů Celsia a v příštích dnech to nebude jiné. Obdobné teploty budou i v Madisonu.

Loučení s SB: Summer Solstice Parade

Poslední víkend strávený v Santa Barbaře jsme nemohli strávit lepším loučením než účastí na každoroční Summer Solstice Parade, při které místní obyvatelé slaví příchod léta. Obrovskému průvodu masek po State Street vždy přihlíží tisíce zvědavců (celkově se hovoří o účasti 100 000 lidí na celé akci!), letos jsme mezi nimi nechyběli ani my.

V sobotu krátce po poledni byla celá State Street zaplněna davy zvědavců, kteří vyhlíželi blížící se průvod. 

kostýmy některých účastníků
byly vskutku povedené

Více o atmosféře prozradí dvě krátká videa níže:

A na závěr jedna dokumentační z loučení se se Santa Barbarou v místní Brewing Company:

Toš dobré pivo (i pamlsky k němu) tam měli, ale už se těšíme na české ceny :)

Cestománie, 28. díl: Dodgers, Universal Studios

Poté, co jsme navštívili národní sporty č. 4 (hokej v Anaheimu) a 3 (basketbalový zápas LA Clippers), jsme se dostali i k č. 2 (baseball na Dodger Stadium). Č. 1 (americký fotbal) budeme muset dohnat až při další návštěvě USA. 

Dodger Stadium s kapacitou 56 000 míst se nachází severně od downtownu. Vystavěn zde byl přesně před padesáti lety pro tým, který se do LA v roce 1958 přestěhoval z newyorského Brooklynu. My jsme se sem vydali na nedělní odpolední zápas s Chicago White Sox, který skončil vítězně pro domácí tým 2:1.

Davy lidí se před stadionem kupily
již hodinu a půl před začátkem zápasu.

Nedělní zápas navštívilo celkem 53 504 lidí.

Baseball někomu snadno může přijít nudný - hra není příliš dynamická a je až zarážející, jak málo míčů se hráčům skutečně podaří odpálit (a kolik z nich do hřiště a ne za sebe do publika; odnést si míček ze zápasu opravdu není nesnadné) a jaké minimum z nich protihráč nechytí. První bod za dosažení 4. mety v našem případě padl až po hodině a půl hry!

I přesto, že díky horkému počasí jsme si na tribuně připadali jako ve výhni a odpovídajícím způsobem jsme si taky přismahli kůži, byla návštěva Dodger Stadium skutečně nezapomenutelným zážitkem. Sportovní zápasy jsou například jednou z řady společenských událostí, kde patriotismus Američanů pocítite maximálně - čestný nadhoz válečných veteránů, dojemné setkávání otce se synem (Den otců se tu drží o poznání víc než u nás), chytání se za srdce při poslechu hymny a "pojďme si zazpívat God Bless America mezi 6. a 7. výměnou" je něco, co by si cynický Čech ve své zemi jen těžko dokázal představit.

výhled na downtown z Dodger Stadium (vlevo radnice)

Po skončeném zápase, který se kvůli nerozhodnému stavu musel prodlužovat (naštěstí jen o jednu směnu), jsme se ještě jednou a naposled vydali do Universal Studios, kde byla na konci května otevřena nová atrakce, Transformers - The Ride 3D. Že jsme na ni nebyli zvědaví jen my, ukázala čekací doba 110 min., o které jsme byli informováni hned při vstupu. Nakonec jsme čekali "jen" hodinu. I při takovém čekání se ale nenudíte - fakticky nestojíte na místě, ale pořád se s celou řadou pohybujete a prostřednictvím televizních obrazovek jste postupně uváděni do děje (princip řady atrakcí tkví v tom, že se "posere" nějaká mise a vy jste součástí záchranného týmu).

3D jízda Transformers je vynikající - škoda, že když jsme tu měli kamarády z Česka, ještě nebyla v provozu. Skvěle kombinuje 3D filmovou akci s reálnými kulisami, mezi nimiž se ve voze pohybujete. Naprosto vás pohltí (a nezáleží na tom, jestli se vám filmoví Transformers líbili, nelíbili, nebo jste je vůbec neviděli). Na vlastní kůži pocítíte žár, který na vás jeden z deceptikonů vychrlí, ztrácíte se v reálné mlze a ječíte u toho jak o život. Prostě paráda. Best birthday party ever!

Hard Rock Café na rušné obchodní promenádě
Universal CityWalk

před vstupem do zábavního parku

Transformers - The Ride 3D zabírá celý jeden ateliér

Kromě Transformerů jsme si za tři hodiny v Universal Studios ještě stihli zopáknout simpsonovskou simulovanou jízdu na horské dráze, další jízdu Jurským parkem (ten pád po vodopádu je prostě geniální), zašli na Terminátora 3D a na závěr pokoupili poslední suvenýry.

taxík z filmu Paula Schradera Blue Collar (1978)

výhled na spodní část parku s atrakcemi (většinou krytými)

Cestománie, 27. díl: Channel Islands NP

Odjet z Kalifornie bez toho, abychom vyrazili na širý oceán a navštívili jeden z přilehlých ostrovů, by byla hloupost. Podle původního plánu jsme Channel Islands měli obhlédnout na začátku roku s našimi přáteli z Česka, ale počasí tehdy úplně nevyšlo.

Turisty vyhledávaný Channel Islands National Park tvoří pětice neobydlených ostrovů sopečného původu, které se rozkládají u jižního pobřeží Kalifornie - San Miguel, Santa Rosa, Santa Cruz, Anacapa a Santa Barbara. Pro svou unikátní faunu a flóru jsou Channel Islands někdy přezdívány jako "kalifornské Galapágy". Jsou domovem lachtanů, rypoušů, racků, vzácných pelikánů hnědých či ostrovních lišek. Během roku odsud můžete pozorovat plejtvákovce a migrující velryby. Chaluhové lesy jsou pak útočištěm nespočtu druhů rostlin a živočichů. Díky úchvatným mořským jeskyním jsou Channel Islands hotovým rájem pro kajakáře a potápěče.

zdroj: wikipedia

My jsme se rozhodli pro návštěvu ostrova Anacapa, který je nejblíže k pevnině (18 kilometrů z přístavu v Oxnardu). Fakticky se skládá ze tří úzkých ostrůvků (celkově 10 kilometrů dlouhých; zabírají prostor necelých 3 kilometrů čtverečných), přičemž turistům je zpřístupněn ten západní. Jako jediný ze všech ostrovů má jméno odvozené z jazyka místního indiánského kmene Čumašů (v překladu znamená "fata morgana").

Společně s několika desítkami Kaliforňanů jsme z přístavu vyrazili v 9:30 dopoledne, doufaje, že oblačné počasí se umoudří.

jedna z řady ropných plošin u pobřeží Santa Barbara County

Po hodině a čtvrt jsme dorazili na místo určení...

Díky vysokým útesům se na West Anacapa dostanete pouze po 157 schodech.

strmé útesy Anacapy

Ještě než jsme se stihli rozprchnout do všech koutů ostrova, dostali jsme několik cenných rad od jednoho z trojice místních rangerů - především pokyny, jak se chránit před útoky agresivních racků, kteří chrání svá hnízda a vylíhnutá mláďata. To jsme ještě netušili, jak obrovská armáda ptáků na nás čeká...

Na místních lavičkách si moc neposedíte. Pravda, některým racčí trus nevadil a v klidu se do něj uvelebili a rozbalili si na něm svačiny...

Ztroskotání parníku Winfield Scott na útesech Middle Anacapa v prosinci 1853 vedlo ke zbudování majáku na West Anacapa. Jeho budova tu ovšem stojí teprve od roku 1932. Přímo k němu se bohužel nedostanete, protože v jeho okolí hnízdí chránění pelikáni hnědí.

Jeden z typických obrazů z Anacapy: mláďata, která sejdou z cesty do cizího hnízda, čeká krutá smrt. Jednoho takového kanibalského sletu jsme k naší nelibosti byli svědky.

Rackové si své teritorium brání zuby-nehty. Únorový zážitek na Morro Rock byl slabým odvarem. Při procházce na ostrově jsme si prošli hotovým peklem, během kterého jsme bojovali o holé životy! Útoky agresivních racků náš výlet proměnily v adrenalinovou jízdu. Člověk zkrátka musí navštívit Kalifornii, aby plně docenil Hitchcockovy Ptáky.

Anacapa Island je posetý bílými hlavami štěkajících ptáků a jejich bílých hovínek - jeden důkaz za všechny: přistávací plocha pro vrtulníky.

Člověk nepochopí, co některé vede k tomu na Anacapě stanovat. Všudepřítomná okřídlená monstra evidentně nevyplašila jen nás (někteří se se svými stany a spacáky zase raději vrátili na pevninu). Tady by se mohl natáčet Faktor strachu.

ani na suchých hajzlících nemáte od racků pokoj

Z jednoho z nejkrásnějších míst ostrova - Inspiration Pointu - se skýtá výhled na další dvě části ostrova a sousední Santa Cruz.

Po poledni se začalo pomalu vyjasňovat...

dům rangera a skromné Visitor Center v pozadí
(opět bedlivě střeženo rackem)

chaluhový les 

Arch Rock - 12m vysoký přírodní most u Anacapa Island

Czech Press Foto 2012

Po čtyřech hodinách strávených na ostrově jsme se vydali na zpáteční cestu, kterou nám v průběhu zpestřili delfíni.