Večer před odjezdem ze San Diega jsme se v návalu inspirace rozhodli změnit trasu následujícího dne. Do Palm Springs jsme se místo po stereotypních a přeplněných dálnicích vydali po silnicích druhé třídy vedoucích přes pouště a řídce osídlenou krajinu. První zastávkou byla vesnička s názvem Julian. Původně zlatokopecké centrum je dnes proslavené výrobou jablečných koláčů.
Samozřejmě jsme neodolali a jeden (vlastně dva) si dali.
Koláče paní Smothersové byly skutečně delikátní.
Radnice v Julianu (1 502 obyvatel).
Dále cesta vedla přes rozsáhlý státní park Anza-Borrego, charakteristický nehostinnou pouštní krajinou. Turistické centrum se nachází v městečku Borrego Springs.
Cesta na vyhlídku s názvem Font's Point vedla
po nezpevněné, čtyři míle dlouhé cestě.
S naším autem to bylo docela o nervy...
...ale zvládli jsme to. Adrenalinová zajížďka stála za to.
Poslední zastávku před Palm Springs obstaralo jezero Salton Sea, největší vodní plocha v Kalifornii. Nevybaveni informacemi o jeho aktuálním stavu, očekávali jsme oblíbené turistické letovisko. Místo toho se nám dostalo vybydlené postapokalyptické scenérie (trochu nám to připomnělo Slušovice). Salton Sea vzniklo na počátku minulého století náhodným rozvodněním řeky Colorado. Již několik desítek let jej ale trápí zvyšující se koncentrace soli, která pomalu vybíjí veškerý život v něm i v jeho okolí. Ekologové se pokoušejí o jeho rekultivaci - zatím však marně.
Už při vjezdu na Salton Sea Beach se něco nezdálo v pořádku.
Nicméně jsme si v klidu dali chutnou svačinku.
Až potom jsme se začali pořádně rozhlížet kolem.
Na fotce se nachází místní obchod
(ač to tak nevypadá, stále funkční).
Umývadlo v budce u pláže už ale definitivně dosloužilo.
Skoro to až vypadalo, že lidi odtud utíkali
ve spěchu a zanechávali za sebou všechno,
co nezbytně nepotřebovali.
V Salton Sea bylo mrtvo.
Z pláže se stalo pohřebiště tisíců děsivě vypadajících ryb.
I squatteři už odtud odešli. My jsme je vzápětí následovali.
Do Palm Springs jsme dorazili v polovině odpoledne. Rychle jsme se ubytovali a vydali se na pěší procházku. Jenže už ve čtyři hodiny slunce zapadlo za kopec, a tak jsme toho příliš neviděli. Přesto na nás město působilo dosti vyčpěle - dostát pověsti slavného letoviska a útočiště celebrit se mu rozhodně nepodařilo.
V Palm Springs kopírují hollywoodský Chodník slávy:
hvězdy představují význačné - současné i minulé - obyvatele města.
Podobně lacině na nás působila celá
hlavní ulice Palm Canyon Drive.
Pondělní den jsme trávili převážně mimo centrum San Diega. Nejprve jsme se vydali na vyhlášenou pláž na ostrově Coronado, který má status samostatného města a se San Diegem jej spojuje více než dvě míle dlouhý most.
Na severním cípu ostrova se nachází vojenská základna.
Kondičku vojáci nahání na zdejší pláži.
Dary moře
Slavný hotel Del Coronado byl založen již v roce 1888
a ve své době byl největší na západ od řeky Mississippi
I filmoví analfabeti jistě poznají dějiště snímku Někdo to rád horké
Další zastávkou bylo Staré město v San Diegu vzdálené cca 6 mil od nynějšího centra. Několik zrekonstruovaných či opravených budov dává návštěvníkům zakusit atmosféru poloviny 19. století. Prostě takový americký Rožnov pod Radhoštěm.
Domníváme se, že v této stodole se natáčel
díl Akt X s názvem "Bratrstvo"
V Presidio parku nad Old Townem se nachází
Muzeum Junipera Serry (zal. 1929)
Jedním ze zdejších nejexponovanějších bodů zájmu je před dvěma lety otevřené muzeum nazvané The Mormon Batallion, jež vypráví fascinující příběh skupiny 500 Mormonů, kteří za nemalého přispění víry v Ježíše Krista překonali vzdálenost 2000 mil z Iowy až do Kalifornie, aby se zapojili do americko-mexické války. Interaktivni muzeum, do kterého je vstup zdarma, je sice krásné, ale dokážete si představit, jak se dva bezvěrci v obklopení fanatických sester Mormonek cítili. Obzvláště ve chvíli, kdy nám neústupně nabízely český překlad mormonské bible. Ale jinak to bylo fajn - Miloš si zahrál na vojáka, Janička si vyrýžovala falešné zlato, které si mohla nechat, a dostali jsme fotku a propisky s mormonským logem.
Hned přes ulici se nachází Heritage Park,
kde stojí několik půvabných viktoriánských domů
Den jsme zakončili na poloostrově Point Loma, odkud je překrásný výhled na San Diego Bay. Záběr níže se skutečnému pohledu zdaleka nevyrovná, nicméně pro ilustraci musí stačit. Spatřit na něj můžete Coronado, Downtown, městské letiště a vojenskou leteckou základnu.
Cabrillo Monument byl vztyčený na počest portugalského
mořeplavce Cabrilla, který v roce 1542 jako první Evropan
vkročil na pobřeží dnešní Kalifornie
Starý maják na Point Loma svou úlohu plnil
v 2. polovině 19. století, dnes funguje jako moc pěkné muzeum
Nový maják, který jej nahradil, se nachází dole na pobřeží
Mimochodem, byli jsme i v Mexiku, jak dosvědčuje tato vítací smska od O2.
Nedělní toulky San Diegem jsme zahájili ve vyhlášeném Balboa Parku, kam jsme se rozhodli přesunout místní MHD. První nezapomenutelné zážitky jsme si odnesli právě z vlaku plného nejpodivnějších individuí. Brzy jsme pochopili, proč jsou v San Diegu tak zacpané dálnice - každý se chce vyhnout obludáriu v městské dopravě. Nakonec jsme čtyřicetiminutovou cestu ve společnosti nadopovaného smradlavého bezdomovce s obřím kufrem a ženské-ježibaby, neustále vykřikující něco jako "punči-punči-punči-punči", přežili. Janča byla ale natolik vyděšená, že se veškerou naši hotovost rozhodla ukrýt za podprsenku.
Ale zpátky k jádru věci. Balboa Park byl založen 1868, v roce 1915 se v něm uskutečnila Panama-California Exposition, díky které se zachovala řada budov, v nichž sídlí nejrůznější muzea.
Jedním z nich je Museum of Man.
Mar by jistě ocenila sbírku egyptských artefaktů.
Old Globe Theatre
Skulptura, kterou jsme familiérně pojmenovali
"Fluffyna", zprostředkovala plynulý přechod do San Diego Zoo.
I navzdory vysokému vstupnému (40$ pro dospělé)
jsme se světově proslulou Zoo přece jen rozhodli navštívit.
Na 40 hektarech najdete přibližně 4 000 zvířat (z celkem 800 druhů). Prohlížet si je můžete z autobusu, lanovky (obojí v ceně vstupného) nebo se jen tak procházet kolem jednotlivých výběhů, které jsou opravdu prostorné a ve většině případech věrně replikují jejich přirozené prostředí. Pro představu přikládáme přehlednou mapu areálu.
Lanovka nese název Skyfari
a dostanete se s ní až do výšky 55 metrů.
Jako od Disneyho
Místní partu ledních medvědů jsme si jako
všichni ostatní návštěvnící okamžitě zamilovali
Miláček č. 2: panda červená
Původní záměr odnést si ji domů
v baťůžku se nám nakonec nezdařil.
Panda velká, jejíž fotky najdete ve spojitosti se San Diego Zoo všude, na nás tak akorát ze spánku vystrkovala svůj černobílý zadek (foto na požádání k dispozici). A rozhodně neměla za krkem malé panďátko!
Ostatní zvířata od ní tyto neslušné návyky pochytila.
Orangutani naopak ochotně pózovali...
...stejně jako gorilí rodina, která
sehrála divadýlko při pravidelném krmení
Nejpodivnější želva, jakou jsme kdy viděli
Na závěr jedno nejošklivější...
...a jedno nejroztomilejší zvířátko.
Ze Zoo jsme zamíříli do Downtownu. Srdcem San Diega je rušná Gaslamp Quarter, kterou tvoří historické budovy s obchody, hotely, restauracemi a bary. Nejnavštěvovanější je patrně Fifth Avenue, která ožívá hlavně v noci, kdy ji osvětlují plynové lampy.
Louis Bank of Commerce
Yuma Building, v jednu dobu fungovala i jako nevěstinec
Procházka kolem nemnoha mrakodrapů směrem k oceánu.
V Embarcaderu kotví vysloužilá letadlová loď
USS Midway, dnes fungující jako muzeum
Hned v sousedství se nachází pocta Bobu Hopeovi
a jeho službě americké armádě
Hope dlouhá léta jezdil za americkými vojáky
po celém světě a bavil je svými komediálními výstupy
